Sexualita po rakovině prsu: Když péče nekončí poslední chemoterapií

Když žena prodělá rakovinu prsu, její "boj" zdaleka nekončí jen fyzickou léčbou. Velkou roli hraje i to, jak se po operaci cítí ve svém těle, jak se vnímá jako žena, partnerka, milenka. 

Rakovina prsu patří mezi nejčastější zhoubná onemocnění žen na světě. Díky pokrokům v léčbě dnes většina pacientek přežívá, ale život po rakovině přináší nové výzvy.

Jednou z nejcitlivějších oblastí je sexualita. Jak ukazuje studie Kennedye a kol. (2024), je právě sexuální zdraví u žen po léčbě rakoviny prsu často opomíjeno. A to přesto, že jde o zásadní aspekt kvality života i partnerských vztahů.

Návrat k sexualitě po rakovině prsu je proces – fyzický, emoční i partnerský. Není o dokonalosti, ale o znovunalezení sebe sama. A proto by měli lékaři, psychologové i sexuologové pacientkám aktivně nabízet prostor pro diskusi o sexualitě a pomáhat jim hledat cesty, jak znovu prožít radost z těla i intimity.

Neboť jak píše Kennedy: "Sexuální zdraví není nadstavba onkologické péče. Je to její součást." Sexualita je nedílnou součástí lidské identity a neměla by být odsunuta na okraji zájmu jen proto, že "jde o přežití".

Tělo po léčbě

Léčba rakoviny prsu zasahuje ženské tělo na mnoha úrovních. Chirurgické zákroky, jako je mastektomie nebo parciální odstranění prsu, často mění vzhled i citlivost těla. Přidává se vliv chemoterapie, hormonální léčby a radioterapie, které mohou způsobit předčasnou menopauzu, pokles hladiny estrogenu, vaginální suchost nebo bolest při pohlavním styku.

Podle Kennedye et al. (2024) popisuje více než polovina žen po léčbě alespoň jednu poruchu sexuální funkce, nejčastěji ztrátu libida, bolestivost při pohlavním styku či problémy s lubrikací.

Autoři zdůrazňují, že fyzické obtíže úzce souvisí s psychickým stavem pacientek. Změněné tělo po operaci může vést k pocitu odcizení, ztrátě sebevědomí či studu. Zvlášť ženy, které podstoupily mastektomii bez rekonstrukce, popisují výrazně nižší spokojenost se svým tělem a nižší skóre sexuální funkce měřené standardizovanými škálami, jako je Female Sexual Function Index (FSFI).

Psychika, vztahy a sexualita

Diagnóza rakoviny prsu zasahuje i nejbližší vztahy. Mnoho žen přiznává, že o sexualitě po léčbě se svým partnerem nemluví. Důvody k tomu mají nejčastěji dva - buď se stydí, nebo mají strach, že ho zklamou. Přitom právě otevřený dialog může být léčivý, protože pomáhá předcházet nedorozuměním, snižuje úzkost a posiluje intimitu.

Odborníci hovoří o  třech hlavních rizikových faktorech sexuální dysfunkce. Jsou jimi deprese, úzkost a posttraumatické symptomy. Ty se po rakovině vyskytují často. Studie ukazují, že ženy trpící depresí mají obecně významně nižší sexuální aktivitu i uspokojení, tedy bez ohledu na rozsah fyzických změn.

Ženám po ablaci prsou může pomoci jejich rekonstrukce. Tu lze dnes provést několika způsoby, nejčastějším a nejpřirozenějším je rekonstrukce vlastní tkání (kdy se odebere tkáňový lalok nejčastěji z břicha či zad). Častá je také rekonstrukce implantáty. Každý způsob má svá pro i proti.

Zásah do pocitu ženskosti

Ztráta prsu je pro mnoho žen spojená s pocity otřesením či ztráty ženskosti, atraktivity a často i s výčitkami -  "proč vůbec touží po rekonstrukci, když "jde přece o život"? Odborníci z pražského Sexuologického ústavu a Kliniky plastické chirurgie FN Bulovka však upozorňují, že touha po obnovení ženských křivek není v žádném případě marnivost, ale hluboká lidská potřeba znovu se cítit celistvá.

"Rekonstrukční chirurgie vrací pacientky zpět do plnohodnotného života," říká MUDr. Petr Šuk, primář Kliniky plastické chirurgie FNB a 1. LF UK. Jak však píší odborníci, jsou u žen, kterých se týká rekonstrukce prsu po mastektomii, jsou pocity viny a pochybností časté. "Některé dokonce samy sobě vyčítají přání znovu mít prsa – a to i tehdy, kdy by operace mohla jejich tělesný defekt efektivně napravit," píší autoři.

Nejde jen o vzhled

Rekonstrukce prsu může ženám pomoci navrátit důvěru ve vlastní tělo a zlepšit jejich sexuální život. Studie i kazuistiky potvrzují, že tyto zákroky často vedou ke zlepšení sexuálních funkcí, i když ne vždy obnoví erotickou senzitivitu rekonstruovaného prsu.

Vždy se však musí rozhodnout žena sama. Některým ženám je představa rekonstruovaných prsou nepřirozená. Některé mohou mít nereálná očekávání. „Důležité je ověřit si, že pacientka má ve vztahu k uvažované operaci přiměřená očekávání a že výkon pro ni bude emočním přínosem,“ zdůrazňuje tým autorů z Kliniky plastické chirurgie FNB a 1. LF UK.

Než rekonstrukce prsu dostane zelenou

Předtím, než se žena rozhodne podstoupit rekonstrukci prsu, měla by se svým lékařem prodiskutovat nejen fyzické, ale i psychické limity zákroku. Kennedy uvádí, že tyto diskuze by měly probíhat za účasti partnera, aby i on měl jasnější představu o tom, co výsledek nepřinese.

K tomu jim mohou pomoci i velmi konkrétní otázky:

• Jsou partneři připraveni na viditelné jizvy na hrudníku?
• Vědí, že rekonstruovaný prs nebude mít erotickou citlivost?
• Neočekává muž od operace zázračné „vyléčení“ sexuálních problémů nebo vztahové krize?

Podobné rozhovory pomáhají předejít deziluzi a posilují vzájemné porozumění mezi partnery.

Co rekonstrukce prsu přinese?

Jak apeluje prof. Michal Zikán, rozhodnutí o veškerých zákrocích by měla zůstávat vždy výhradně na ženě samotné. Ona samotná nejlépe ví, co jejímu životu prospěje či nikoliv. A dodává, že podle svých zkušeností je velká spousta žen, která zákroku později lituje. Stejně tak je ale mnoho těch, které jsou spokojené.

Na toto téma prováděl Kennedy vlastní průzkum. Jeho tým dlouhodobě sledoval 180 žen po radikální operaci prsu. Z tohoto počtu žen podstoupily rekonstrukci pouze čtyři. Jejich výpovědi jsou však byly pozitivním svědectvím:

• Pacientka 1: „Rekonstrukce prsu mi pomohla hlavně psychicky - zbavila jsem se strachu z nahoty před manželem i ostatními. Sexuálně jsem trochu ochladla, ale není to kvůli prsu. Spíš nám tak celkově ochladl vztah.“
• Pacientka 2: „Manžel je teď ke mně dvojnásobně pozorný. Původně jsem měla epitézu, ale ta mi vadila, proto jsem ráda využila možnost, kterou předchozí generace neměly.“
• Pacientka 3: „Po rekonstrukci prsu už nemusím schovávat hrudník ani se choulit do sebe. A můj muž se zase začal dotýkat mých prsou. Jsem šťastná.“
• Pacientka 4: „Rekonstrukce mě zbavila mých hned několika silných negativních pocitů, zejména studu, pocitu méněcennosti nebo ztráty ženskosti. Dneska už se necítím jako "náhražka".“

Sebedůvěra, vztahy, sexualita – celek, který nelze oddělit

Důležité je říct, že sexualita ženy po léčbě rakoviny prsu je komplexní téma. Není jen o fyzickém vzhledu. Rekonstrukce prsu nutně nezajistí harmonii ve vztahu či vyřešení sexuálních problémů. Jak již bylo řečeno, zásadní roli hraje psychika, ale i partnerské vztahy, vnímání sebe sama.

Co v tomto případě může ženám pomoci? Kennedy ve svém článku uvádí čtyři zásadní doporučení:

• mluvit o svých očekáváních a pocitech (s partnerem i s odborníkem)
• vědět, že rekonstrukce není marnivost, ale může být cestou ke znovunabytí vnitřní rovnováhy
• využít mezioborovou podporu: chirurga, sexuologa, psychologa či terapeuta
• dát si čas – rekonstrukce je proces na mnoho měsíců, a to jak fyzicky, tak psychicky.

Lékařská a terapeutická podpora

Současná doporučení vycházející ze studie Kennedye et al. (2024) jednoznačně zdůrazňují potřebu mezioborové péče. Léčba sexuálních problémů po rakovině prsu by podle autorů neměla být vnímána jako luxus, ale jako přirozená součást onkologické a rehabilitační péče.

První linie podpory by dle autorů měla zahrnovat nefarmakologické metody. Tedy edukaci o sexualitě, o pánevní fyzioterapii, využití lubrikantů, hydratačních gelů nebo vaginálních přípravků s hyaluronátem či vitaminem E.

Pokud jsou obtíže výrazné, může být vhodné nasadit lokální nízkodávkový estrogen, ovšem vždy po konzultaci s onkologem.

Vedle fyzických opatření hraje zásadní roli psychoterapie a sexuologické poradenství. Ukázalo se, že psychosexuální intervence, edukativní programy a partnerská terapie vedou k vyšší sexuální aktivitě a lepšímu vnímání těla. 

Vnímání sebe sama

Nejtěžší však bývá aspekt sebepřijetí. Přijmout, že tělo se změnilo, což však neznamená, že ztratilo hodnotu nebo krásu. Sexualita odteď může být jiná, ale stále patří do života.

Zkušenost žen, které si prošly mastektomií nebo rekonstrukcí, ukazuje, že znovuobjevení sexuality je proces. Vyžaduje laskavost k sobě, trpělivost a odvahu. A jak shrnuje studie Kennedy, klíčem ke spokojenosti je otevřenost, partnerská komunikace a odborná pomoc.

Nejde o návrat k „původní“ sexualitě, ale o hledání nové, autentické, vědomé a uzdravující. Sexualita není luxus ani nadstavba léčby. Je součást toho, jak se žena po rakovině znovu učí být sama sebou – ve svém těle, ve vztahu, v životě.

Zdroje:
Kennedy V.L., Chennupati S.K., Stein K.D., et al. Sexual health after breast cancer: a clinical practice review. Annals of Palliative Medicine. 2024. DOI: 10.21037/apm-24-84.

Vegunta S., Kuhle C.L., Vencill J.A. et al. Sexual Health after a Breast Cancer Diagnosis: Addressing a Forgotten Aspect of Survivorship. J Clin Med. 2022;11(22):6723.

Vieira A.C., Neto M.S., Veiga D.F. et al. Sexuality, depression and body image after breast reconstruction. Clinics. 2019;74:e883.

FN Bulovka: https://bulovka.cz/kliniky-a-oddeleni/klinika-plasticke-chirurgie