Když se mluví o mastektomii a následné rekonstrukci prsu, pozornost se většinou soustředí na samotnou ženu. Je to logické – je to její tělo, její rozhodnutí, její léčba. Jenže na pozadí celého procesu stojí i partner. A ten často zažívá velmi intenzivní emoce, které nejsou navenek tolik vidět.
Výzkumy ukazují, že zkušenosti mužů a partnerů po mastektomii a rekonstrukci prsu bývají bolestné, ale zároveň formující. Přesto se na ně dlouho zapomínalo. Co naši partneři skutečně prožívají a proč je důležité, aby byli také součástí podpory? Odpovědi jsme hledali v lékařských studiích.
Čtyři zásadní oblasti
V roce 2006 popsala malá britská studie (Sandham & Harcourt, 2006), že muži, tedy partneři žen po rekonstrukci prsu, narážejí nejčastěji na čtyři klíčové oblasti. Jsou jimi:
- Zapojení do rozhodování: většina partnerů chtěla být plnohodnotnou součástí procesu, ale často měli pocit, že jejich hlas není slyšet.
- Dávání a přijímání podpory: snažili se být oporou, ale i oni sami potřebovali podporu, kterou často neměli kde brát.
- Možnost mluvit o sobě: o svých emocích se jim těžko mluvilo, protože se obávali, že by partnerku ještě více zatížili.
- Přizpůsobení chování: intimita byla po operaci byla složitá. Báli se, že by mohli partnerku zranit, nebo reagovali na odlišný vzhled rekonstruovaného prsu.
Autoři studie tedy zdůraznili, že rekonstrukce prsu není jen "ženská zkušenost". Je to proces, který zasahuje i partnery. A pokud jejich emoce nejsou vyslyšeny a uznány, může to vztah zatížit.
Typické pocity a emoce
Ačkoliv se zdá být logické, že nevětší tíhu a úzkost nese žena, také muži prožívají svá "muka". Podle studií nejčastěji zažívají tyto pocity:
- Strach a úzkost
O ženino zdraví, o výsledek operace, o možné komplikace, o riziko onemocnění v budoucnu. O to, co to udělá s jejich vztahem, intimní oblastí, sexualitou.
- Starost, zodpovědnost, potřebu chránit
Muži zažívají silnou potřebu být "oporou" a udělat vše, co je v jejich moci, aby bylo všechno bezpečno. Přepadají je také pocity, že "musí zvládnout víc" nebo přijmout novou roli podpůrce.
- Smutek nebo ztráta
Jako by muži vnímali, že partnerka "něco ztratí", část těla, kterou považuje za důležitou, estetickou, užitečnou, symbolickou. Muži tak mohou silně spoluprožívat zármutek nad tím, jak se změní ženino tělo. Ale i samotný vztah.
- Pocit bezmoci, vnitřní konflikt
Muž má své obavy, ale nechce být překážkou. Může cítit konflikt mezi podporou jejího rozhodnutí a vlastní nejistotou nebo vírou v jiné alternativy.
- Vinu nebo pocit selhání
Partner cítí, že "něco mohl udělat jinak", že ji možná neochránil dříve, nebo že nyní nebude stačit být oporou. Může se objevit také pocit viny, pokud má jiný názor a necítí, že jeho postoj je "správný".
- Nesouhlas či odpor
Partner může mít pochybnosti o smyslu operace: "Není to příliš radikální krok?". Také může mít strach, jestli se toto rozhodnutí nedělá příliš impulzivně. Popřípadě cítí, že existují jiné, "lepší" cesty.
- Tlak, zátěž, stres, únava
Muž vnímá, že život se najednou mění, přicházejí elementární starosti, organizační nároky, neustál čekání, nejistota, podpora, dlouhodobější role pečovatele.
- Očekávání a nejistota ohledně budoucnosti
Jak bude "nový" vztah, intimita, sexualita a vůbec vzájemná blízkost fungovat? Jak se vyrovnat s tělesnými změnami, novým obrazem partnerky? Jak se srovnat s možným hormonálním dopadem?
Ani partneři to v procesu rekonstrukce prsu nemají jednoduché. Výzkumy ale potvrzují, že u párů, kde jeden z partnerů čelí onkologickému riziku či léčbě, funguje dostatečná komunikace a společné prožívání emocí, dochází k rychlejšímu srovnání se s novu situací i většímu psychickému komfortu.
.jpg)
Když čekání bolí
Další studie ukázala, že už samotné čekání na rekonstrukci je pro páry velmi náročné. Výzkum s 10 páry popsal, že zejména období mezi mastektomií a rekonstrukcí přináší silnou nejistotu, strach a napětí (Harcourt et al., 2019). Podle studie se partnerky i partneři ocitají v "časovém vakuu", nic není definitivní, tělo není "hotové", a emoce se hromadí.
Novější studie pak ukazují, že to, jak partner vnímá výsledek rekonstrukce, hraje důležitou roli i v konečné spokojenosti operované ženy. Výzkum von Glinski a kol. (2023) sledoval 53 párů po rekonstrukci prsou, kde žen část měla implantáty, část rekonstrukci z vlastních tkání. Výsledek ukázal, že partneři byli celkově spokojenější než ženy samotné.
Autologní rekonstrukce byla hodnocena jako přirozenější na dotek, implantáty jako estetičtější v oblečení. Spokojenost partnera je silně propojená se spokojeností ženy. Když se partner cítil dobře, žena měla větší šanci přijmout své tělo pozitivněji.
To potvrzuje, že partner není jen "divák" procesu, ale aktivní spolutvůrce velmi citlivého období, v němž žena své tělo znovu přijímá.
Tělo není jen vzhled
Zatímco medicína dlouho posuzovala rekonstrukci prsou spíše podle estetiky a technického výsledku, nové výzkumy přinášejí i jiný pohled, tzv. embodiment. Ten zkoumá, jak se žena znovu "napojí" na své tělo, jak moc rekonstruovaný prs vnímá jako součást sebe.
Studie (Pusic et al., 2023) ukazuje, že právě onen pocit "tělo je zase moje" je klíčový pro dlouhodobou spokojenost. A tehdy i partner vnímá, zda se žena cítí ve svém těle "doma". Partneři často říkají: "Mně to vůbec nevadí, ale vidím, že ona sama není spokojená." Přijetí těla není jen otázkou pohledu zvenčí, ale i vnitřního pocitu.
Ti, co stojí ženě nejblíž
Ukazuje se, že partneři často nedostávají dostatek informací ani podpory. Přitom právě oni jsou ti, kdo stojí ženě nejblíž. Pokud se ale cítí vyloučení, nejistí nebo přetížení, může to vést k napětí a odcizení ve vztahu.
Zapojení partnerů má rozhodně smysl, protože více informovaní muži dokáží lépe podpořit své partnerky. Společné rozhodování posiluje vzájemnou důvěru. A otevřená komunikace o těle a intimitě snižuje napětí, či případné problémy v intimní oblasti. Jednoduše řečeno - páry, které společně mluví a prožívají, lépe zvládají stavy krize i nejistoty.
Podporovat muže by měli i zdravotníci
Rekonstrukce prsu po mastektomii není jen chirurgický zákrok. Je to velmi citlivý proces, který se dotýká nejen ženy samotné, ale i jejího partnera. Kromě jiného totiž zasahuje do jejich intimity i vztahové rovnováhy.
Pro páry je proto důležité otevřeně spolu mluvit, a to nejen o obavách, ale i o intimitě, dotecích a změnách v těle. Upřímnost pomáhá předejít nedorozuměním a snižuje napětí, které často pramení z nevyřčených pocitů. I partner má přitom právo cítit strach, smutek nebo nejistotu. Sdílení takových emocí může být obtížné, ale právě ono přináší porozumění.
Z pohledu zdravotníků je klíčové, aby i oni partnery do procesu pokud možno aktivně zahrnovali. Měli by jim nabídnout společné konzultace, prostor pro otázky, sdílení informací o průběhu operace i rekonvalescence. A také jim pomoci pochopit, jak mohou být oporou.
Partner totiž není jen doprovod, ale zásadní součást podpůrné péče. I on potřebuje cítit, že má své místo, že se s ním počítá, že jeho přítomnost má smysl. I rakovina prsu není jen individuální zkušenost. Je to zkušenost páru. A když ji partneři zvládnou spolu, s respektem k pocitům, trpělivostí a otevřeností, mohou z ní vyjít silnější než kdy dřív.
Zdroje:
Sandham C., Harcourt D. (2006). Partner experiences of breast reconstruction post mastectomy. European Journal of Oncology Nursing. doi:10.1016/j.ejon.2006.05.004
von Glinski A. et al. (2023). Partner Perspective on Autologous vs Implant-Based Breast Reconstruction. Aesthetic Plastic Surgery. doi:10.1007/s00266-023-03286-2
Harcourt D. et al. (2019). Waiting for breast reconstruction: an interpretative phenomenological analysis. European Journal of Oncology Nursing. doi:10.1016/j.ejon.2019.101708
Pusic A. et al. (2023). Embodiment and breast reconstruction outcomes. OAEPublish. doi:10.20517/2347-9264.2023.44
Rees C.E., Bath P.A. (2000). The information needs and source preferences of women with breast cancer and their family members. Cancer Nursing.
Kilpatrick M.G. et al. (1998). Information needs of family members of women with breast cancer. Oncology Nursing Forum.