Nikdy by mě nenapadlo, že se mě bude týkat rakovina prsu. A už vůbec ne v pětadvaceti.
.jpg)
Jenže rok 2022 všechno změnil. Mému tátovi diagnostikovali rakovinu prostaty. A obě jeho sestry – moje tety – onemocněly rakovinou prsu. Když se ukázalo, že všechny tři mají mutaci genu BRCA2, doporučili lékaři genetické testování i mně, mé sestře a sestřenici.
Pamatuju si ten pocit, když jsem čekala na výsledky. Dva, možná tři týdny – nekonečné.
A pak přišel verdikt: mám stejnou mutaci. Byla jsem v šoku. Ale zároveň jsem cítila zvláštní klid, protože jsem věděla, že aspoň vím, s čím mám co do činění. Moje mladší sestra testem prošla negativně, a já byla vděčná. Je jí teprve dvacet, studuje vysokou a nechci, aby někdy musela řešit to, co já.
Dvě cesty
Lékař byl přímý. Řekl mi, že vzhledem k rodinné historii patřím do té nejrizikovější skupiny. Přede mnou tedy byly dvě možnosti: Buď budu chodit každých šest měsíců na vyšetření, nebo podstoupím preventivní oboustrannou mastektomii s rekonstrukcí.
Jsem člověk, který potřebuje všechno pochopit do detailu. Prošla jsem si čísla, rizika, prognózy. A čím víc jsem o tom věděla, tím víc jsem cítila, že nechci jen čekat. Chtěla jsem vzít život do vlastních rukou.
Rozhodla jsem se pro operaci.
„Proč by musely být kulaté?“
Při jedné konzultaci mi plastický chirurg vysvětloval, jak lze pomocí laloku DIEP vytvarovat kůži a vytvořit nové bradavky. Poslouchala jsem ho a najednou se zeptala: „A proč musí být kulaté?“
Zůstal stát a chvíli mlčel. „No… vždycky jsme to tak dělali,“ odpověděl trochu zaskočeně. „Buď bradavky vůbec, nebo klasický tvar. Nikdo se nikdy nezeptal, jestli to jde jinak.“
A já se jen usmála: „Tak já bych prosila srdíčka.“ ❤️
Proč ne? Když už mám mít umělá prsa, tak ať odrážejí, kdo opravdu jsem. Jsem jiná, hravá, originální – a chtěla jsem, aby to bylo vidět i na mém těle.
Operace a zotavení
Mastektomie byla naplánovaná na začátek října. Měla jsem tedy pár týdnů na přípravu – zjišťovala jsem, co si pořídit, jaké cviky mi pomůžou po operaci, co všechno budu zvládat. Byla jsem nervózní, ale díky terapii a úžasné podpoře okolí jsem se dokázala uklidnit.
Operace trvala dvanáct hodin. V nemocnici jsem strávila čtyři dny. Zotavování pro mě nebylo jednoduché – chtěla jsem, aby se moje tělo dalo dohromady hned, ale ono mě učilo trpělivosti.
Každá jizva, každý otok mi připomínal, jak silné je. A já se učila dívat do zrcadla s vděčností místo zklamání. „Každý den, kdy vidím, že moje tělo funguje, i po tom všem, beru jako zázrak.“
Nový začátek
Moje cesta nekončí. I když už nemusím chodit na mamografy, čekají mě pravidelné krevní testy. A kolem třicítky začnu s preventivními opatřeními vaječníků. Vím, že to není za mnou, ale já rozhodně mám sílu pokračovat.
Modeling jsem na čas odložila, ale vrátila jsem se na Instagram a TikTok. Sdílím tam svou cestu – bez filtru, upřímně. Chci, aby jiné ženy věděly, že znát svou genetickou výbavu není prokletí, ale síla.
„Když můj příběh inspiruje byť jen jednu ženu, aby se nebála zeptat, nechat se otestovat nebo prostě věřit svému tělu – pak to všechno mělo smysl.“
Erika