O nás

Jsme dvě sestry – Alča a Kačka. Když jsme se dozvěděly, že máme mutaci genu BRCA2, změnilo nám to život. Nejdřív přišel strach, pak spousta otázek a nejistota - co máme teď dělat?

Hledaly jsme každou ověřenou informaci, hltaly každý příběh, radu a porozumění. Postupně jsme zjistily, že právě informace, otevřenost a sdílení dokážou ten strach proměnit v sílu a klid.

A tak vznikl projekt Holky s BRCOU – místo, kde se o genetické mutaci BRCA, prevenci i životě s ní mluví pravdivě, bez tabu, s respektem a s objektivním úhlem pohledu.

Na začátku jsme chtěly psát jen o své cestě. Po první preventivní operaci jsme se rozhodly, že bychom chtěly všechny ty načerpané infromace a zkušenosti dát na jedno přehledné, bezpečné místo. Aby už nikdo, kdo se s BRCOU potká, nemusel zažít ten pocit bezradnosti.

Dnes je z Holek s BRCOU komunitní prostor, kde se potkávají ověřené informace, názory odborníků, s příběhy žen (i mužů), kteří sdílejí svou odvahu, zkušenosti a naději.

💗 Naším cílem je ukázat, že vědět o své mutaci není strašák, ale naopak výhoda – protože ti dává možnost vzít své zdraví do vlastních rukou.

Náš příběh

Přečti si naše příběhy od prvních chvil od sdělení diagnózy, až po klidný život po preventivních operacích.

Alča

Přečíst

Můj příběh začal 4. září 2023 v ordinaci genetiky. „Náhodným testováním jsme u vás našli mutaci genu BRCA2.“ Netušila jsem, co je BRCA. V hlavě mi jen zacinklo jméno Angeliny Jolie. "Doporučil bych vám preventivní operace prsou a vaječníků." A mě napadlo - fakt jsem to já, kdo si má zničehonic střihnout holywoodský scénář Angeliny Jolie?

Bylo to tak. A tak jsem jako téměř čtyřicetilétá máma tří dětí nastoupila na cestu hledání, objevování a odhodlání udělat maximum, abych byla v pořádku. "Nebudu čekat, až se něco stane," a tak jsem se rozhodla jednat.

Dnes už nevnímám BRCA jako konec, ale jako začátek nové kapitoly. Nečte se vždycky úplně snadno, ale stojí za to.

Kačka

Přečíst

5. 11. 2023. "Přicházím na genetiku s malou dušičkou. Pan doktor si zakresluje "strom naší rodiny", a ptá se i na moje děti. Odebere mi krev. "Jaká je šance, že to mám, pane doktore?"

"Šance pro všechny rodinné příslušníky je 50%." Výsledky budou do tří měsíců. "Budeme vám volat, pokud budou výsledky pozitivní, pozveme si vás. Pokud negativní, pošleme vám je poštou." Se strachem pak zvedám každé cizí číslo.

5. 2. 2024. Konečně mi volají. V pátek v 8:00 ráno mám přijít na konzultaci. "Takže to asi mám, že?" Bohužel mi po telefonu nesmějí nic říct. Ale já to vím. Je to tady. Potvrzení.

My a média

Kontaktuj nás