Moje nové tělo, moje nová intimita

Plastická operace není jenom tělesný zákrok. Z psychologického hlediska jde o zásah do identity, sebehodnocení i vztahového prožívání. Na co se připravit a co dělat, když se v zrcadle vidíš jinak?

Není to vůbec jednoduché období. Sotva vyřešíme, zda na zákrok jít či nejít, oběháme kolečko lékařů a vyšetření, dostaneme termín operace... a už nás napadne otázka: Jak to vlastně se mnou po operaci bude? Co když si na nová prsa nezvyknu? Budu ještě pořád žena, když se vzdám vaječníků a dělohy? Budu mít ráda sebe sama? Bude mě mít rád partner?

Jsou to otázky naprosto legitimní. Zvlášť, když je operace spojena se zdravotní indikací, po onkologické léčbě nebo v rámci prevence. Nejde o "kosmetickou úpravu", ale o hlubokou životní změnu. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že má tato změna těla komplexní dopad na psychiku i partnerské vztahy. A to bez ohledu na to, zda je výsledek operace objektivně hodnocen jako úspěšný.

Jsou ženy, které své nové tělo přijmou s lehkostí. Ale je nás několik, které si musíme zvyknout, dát si čas, odtruchlit si to. A obojí je naprosto v pořádku.

Tělo jako součást toho, kým jsi

Možná to zní zvláštně, ale tělo není jen něco, co "máš". Je to něco, kým jsi. Psychologové říkají, že je způsob, jak své tělo vnímáš, hodně propojený s tím, jak se cítíš sama se sebou – jestli si připadáš v bezpečí, celá.

Když se tělo vlivem operace změní, může se stát zvláštní věc: i když ti okolí říká, že výsledek je dobrý, že to vypadá hezky nebo symetricky, ty se na sebe podíváš a máš pocit, že tohle nejsi ty. Jako bychom se svému tělu najednou cítily vzdálené.  Ano, jsme vděčné, že operace dopadla dobře, ale... zároveň je nám smutno po tom, co bylo dřív.

Na těchto pocitech ale není podle psychologie těla nic špatně. Je to fáze, kdy si psychika zvyká na tělo, které se změnilo. Podobně prá , jako když se stěhujeme do nového bytu, tam nám taky trvá, než se v něm začneme cítit doma. A tohle je podobný proces. Říká se tomu proces rekonstrukce identity.

Po operaci: nečekej jen radost

Z klinického hlediska je ještě důležité zdůraznit, že dobrý výsledek operace automaticky neznamená i psychickou úlevu. To můžu potvrdit z vlastní zkušenosti já i moje sestra Kačka. Metaanalýzy (např. Annals of Plastic Surgery, 2018) ukazují, že ženy po plastických operacích často procházejí těmito fázemi:

1. Úleva a naděje – operace je za nimi

2. Zranitelnost a nejistota – tělo se hojí, mění se

3. Smíšené emoce – radost × smutek × strach

4. Postupná integrace změny

A pokud byl zákrok indikován ze zdravotních důvodů, se může objevit i tzv. latentní truchlení. Jde o smutek nad tím, co jsme ztratily, přestože to bylo nahrazeno něčím funkčním nebo "hezčím". Je to tzv. adaptace po ztrátě.

Nové tělo, spousta emocí

"Přijmout své tělo po mastektomii může být náročná cesta," říká fyzioterapeutka Veronika Růžičková z fyzioterapiedoma.cz. "Mnoho žen se cítí ochromeno ztrátou a změnou své fyzické podoby. Ztrácí sebevědomí a důvěru ve své tělo. Tento hluboký zásah do tělesné integrity je třeba citlivě ošetřit a postupně transformovat."

Pomoci nám v tom podle ní může hned několik přístupů. Za prvé je důležité předem počítat s tím, že se pocity, jako je zklamání, smutek, strach či vztek, mohou objevit. Vědět totiž znamená nebýt zaskočen. Za druhé pak tyto pocity nepotlačovat, neodmítat, ale naopak prožít.

"Vyjádření emocí vám pomůže je uzemnit a transformovat. Je to základ, na kterém můžete stavět nový vztah ke svému tělu," radí fyzioterapeutka. Důležité je sdílet svoje pocity s někým blízkým, před se nebudeš bát vybrečet i zanadávat. Výborné jsou k tomu i podpůrné skupiny. Zpracovat emoce lze ale i tvůrčí cestou, například psaním deníku, dopisu, malbou nebo tancem. 

Nové a bolavé

"Spolu s péčí o duši je třeba souběžně pečovat i o tělo, kde má hlavní slovo fyzioterapie," říká Veronika Růžičková a dodává, že nemusí jít jen o pocity nejistoty či smutku. "Mnohé ženy vnímají po operaci své tělo jako cizí a nepřátelské. Tělesná bolest a omezení mohou tuto emoční nejistotu ještě prohloubit. Právě zde vstupuje na scénu fyzioterapie, která propojuje fyzické uzdravení s psychickou podporou."

Právě proto doporučuje fyzioterapeutka spojit péči o duši s péčí o naše tělo. "Fyzioterapie je velmi důležitá, obnovuje rozsah pohybu a předchází dlouhodobým obtížím. Skrze práci s tělem prohlubuje jeho přijetí. A posilováním těla zároveň posiluje sebevědomí. Pod vedením empatického fyzioterapeuta se naučíte tělu znovu důvěřovat. Fyzioterapie vám pomůže objevit vnitřní sílu a odolnost. Každý den uděláte malý krok k fyzickému i psychickému uzdravení."

Bez prsu

Život bez prsu (prsů) přináší ještě o něco složitější výzvu. Zvyknout si na ztrátu prsu může být náročnější, než když se po operaci rovnou probudíme s nově vymodelovanými ňadry. "Mnoho žen má pocit, že bez prsu nejsou celé a už nikdy nebudou přitažlivé. Jejich sebehodnota je úzce navázána na fyzický vzhled. Přitom skutečné sebevědomí pramení zevnitř, ne zvenku," říká fyzioterapeutka.

A přichází s několika tipy, které mohou být užitečné:

1. pěstuj vděčnost za to, co tvé tělo dokázalo;
2. zaměř se na své silné stránky a talenty;
3. obklop se lidmi, kteří tě přijímají takovou, jaká jsi.

Za sebe ještě dodávám, že je velmi úlevné sdílet s jinými ženami se stejnou zkušeností, a nebát se vyhledat odborníka. Terapeuta, psychologa, nebo jen jednorázově zavolat na Linku první psychické pomoci, která funguje bezplatně a nepřetržitě na čísle 116 123.

"Dopřejte svému sebevědomí láskyplnou péči. Soustřeďte se na to, co vám mastektomie dala, ne vzala. Nechte vnitřní krásu vyzařovat navenek," říká fyzioterapeutka. "S nově nabytým sebevědomím můžete začít budovat i novou intimitu."

Moje nová intimita

A právě ta může být velkým tématem. Změna těla po mastektomii často zasahuje i do toho, jak sama sebe vnímáš ve vztahu, v intimitě a sexualitě. Když jsem se začala zotavovat po hysterektomii s andexektomií, již následovala mastektomie s okamžitou rekonstrukcí, cítila jsem se doslova jako prázdný futrál.

Fyzická schránka, která byla prázdná. Ženské, reprodukční orgány pryč. Prsa vybraná do nejdostupnější možné žlázy. Sice s krásně vloženými implantáty, ale na pohled jiná než při kosmetické plastické operaci.

A i když jsem na jednu stranu byla šťastná a vděčná, že jsem oba zákroky mohla podstoupit (a včas!), uvnitř mně se to mlelo. Jsem ještě žena? Budu manželovi stačit? Mám ještě co nabídnout?

"Změna těla často vyvolává obavy ohledně partnerských vztahů a sexuality. Mnoho žen se obává, že už pro partnera nebudou přitažlivé. Některé se vyhýbají intimitě ze studu za své tělo. Upřímná komunikace a trpělivý přístup jsou klíčem k překonání těchto překážek," vysvětluje fyzioterapeutka.

Psychologické studie ukazují, že jde o důsledek narušení integrity těla. Právě změna prsou může výrazně ovlivnit sebevědomí a pocit ženskosti, což se může projevit i v intimních situacích. Některé ženy se proto začnou blízkosti vyhýbat – ne proto, že by o ni nestály, ale proto, že tak podvědomě chrání samy sebe. 

Intimita po mastektomii

Důležité je vědět, že intimita po mastektomii se nevytrácí, ale mění svou podobu. "Změna těla často vyvolává obavy ohledně partnerských vztahů a sexuality. Mnoho žen se obává, že už pro partnera nebudou přitažlivé. Některé se vyhýbají intimitě ze studu za své tělo," říká Veronika Růžičková. "Upřímná komunikace a trpělivý přístup jsou klíčem k překonání těchto překážek."

Může se stát, že partner vnímá operaci jako "vyřešený problém", ale ty jsi teprve na začátku celého psychického procesu. A i tento nesoulad může být zdrojem napětí.

Jak tedy znovu hledat cestu k intimitě? Neexistuje jeden správný návod. Každá z nás, každý vztah i každé tělo potřebují jiný rytmus. Přesto se v odborných doporučeních i ve zkušenostech žen opakují tři základní principy, které mohou pomoci:

1. Mluv s partnerem otevřeně a bez obviňování. Zkus pojmenovat, co cítíš – strach, stud, nejistotu, potřebu času. Nemusíš mít připravená řešení. Stačí sdílet, co se v tobě děje. Partner často vůbec netuší, čím procházíš, a ticho může vytvářet zbytečný odstup.
2. Dopřej si čas a postupné sbližování. Nemusíš se "vrátit k normálu". Doteky, objetí, blízkost bez sexuálního tlaku mohou být prvním krokem. Intimita není jen o sexu – je o bezpečí a důvěře.
3. Zaměř se na prožitek, ne na výkon. Sexualita po mastektomii není test ani povinnost. Zkus se ptát sama sebe: Jak je mi teď? Co je mi příjemné? Když zmizí tlak na výkon, často se objeví prostor pro nové, autentičtější prožitky.

Intimita není jen sex

Po mastektomii se často ukáže, jak moc si intimitu spojujeme výhradně se sexem. Jenže intimita je mnohem širší pojem. Patří do ní i dotek bez sexuálního očekávání, objetí, pocit bezpečí, blízkost, možnost být viděná taková, jaká jsi. Pro mnoho žen je návrat k sexualitě snazší, když se nejprve obnoví právě tahle „tichá intimita“. Bez tlaku na výkon a bez cíle "zase fungovat jako dřív".

Jedna z nejčastějších obav po mastektomii podle mě zní: „Už se mu nebudu líbit.“ Výzkumy i zkušenosti terapeutů ale ukazují zajímavou věc: my ženy často hodnotíme své tělo mnohem kritičtěji než naši partneři.

I partner zažívá spoustu pocitů a obav. Může mít strach, že ti ublíží. Nemusí vědět, jak se tě dotýkat. Nebo se bojí téma intimity otevřít, aby tě neranil. Často se pak snažíme chránit jeden druhého – a vznikne ticho a napětí. 

Odborníci se shodují, že otevřená a laskavá komunikace je jedním z nejdůležitějších faktorů, které pomáhají párům znovu najít cestu k intimitě. Být autentická, upřímná a sdílet své pocity a přání je často klíčem k návratu sama k sobě, i k partnerovi.

"I s jedním prsem můžete prožívat naplňující a uspokojivé vztahy. Buďte k sobě upřímná a laskavá," dodává fyzioterapeutka. "Dovolte partnerovi a sobě čas zvyknout si na novou situaci. Věřte, že vás druzí mohou milovat celou, i s jizvami. A hlavně nezapomínejte, že na prvním místě musíte mít ráda sama sebe. Vím, že cesta k přijetí těla po mastektomii může být dlouhá a trnitá. Možná se právě teď cítíte ztracená a zraněná. Chci vám připomenout, že v tom nejste sama. Statisíce žen prošly podobnou zkušeností a našly cestu ven."

• Dopřej si odborné vedení fyzioterapeuta
• Cvič, hýbej se a postupně zvyšuj zátěž
• Pečuj o jizvy s láskou a trpělivostí 
• Zvol si takové pohybové aktivity, které ti dělají dobře
• Nos oblečení, ve kterém se cítíš sebevědomě
• Posiluj sebevědomí zevnitř, ne zvenku
• Mluv otevřeně s partnerem o svých pocitech.

Nejde to na povel

V populární psychologii se sice často mluví o přijetí těla, odborná literatura ale to vidí jasně: upozorňuje, že přijetí není jednorázové rozhodnutí, ale dlouhodobý proces integrace.

A to je dobré si zvědomit. Protože po zákrocích potřebujeme čas, abychom danou změnu "začlenily do svého příběhu". Potřebujeme mít možnost o ztrátě prostě "jen" mluvit, nenutit se ji hned racionalizovat. A uznat své pocity sama sebou i blízkým okolím, prožít validaci emocí, a ne jejich zlehčování.

Co si z toho všeho odnést? Přijetí nového těla jednoduše nenastává ve chvíli, kdy se podíváš do zrcadla a řekneš si "je to dobrý", žiju. Ale ve chvíli, kdy dokážeš svoje tělo znovu prožívat jako bezpečné místo.

A pozor - výzkum ukazuje, že ženy, které měly možnost své prožívání sdílet a nebyly tlačeny do "vděčnosti", vykazují dlouhodobě vyšší kvalitu života a stabilnější partnerské vztahy.

Dej si čas a buď k sobě laskavá. A pokud chceš, napiš nám. Nejsi na to sama, jsme v tom spolu. A je nás už několik set. Držíme ti pěsti.

Zdroje:

• Cash, T. F. et al. Body Image: A Handbook of Science, Practice, and Prevention

• Sarwer et al., Psychological Outcomes of Cosmetic Surgery, Annals of Plastic Surgery

• Fobair et al., Body Image and Sexuality After Breast Surgery, Psycho-Oncology

• Ogden, J., The Psychology of Eating and Body Image

• Journal of Sex Research, various meta-analyses