Rodinná historie není jen album plné vzpomínek. Je to i mapa vašeho zdraví. A někdy ukáže něco, co byste neměli přehlédnout.
Patříš k těm, v jejichž rodině se objevuje rakovina opakovaně, ale moc se o ní nemluví? Babičce vzali prso, tetě vaječníky, dědovi tlusté střevo, mámě našli něco na děloze. A vzduchem poletuje věta typu „U nás se na tohle prostě umírá.“
Ale protože ty jsi zdravá, chodíš do práce, řešíš dovolenou, děti, vztahy nebo hypotéku, ani tě nenapadne, že by se tě to mohlo týkat už teď. Jenže rodinná historie není drb z rodinného alba. Je to informace i o tvém zdraví. A někdy hodně důležitá.
Bát se nemusíš, ale ptát ano
Většina rakovin opravdu vzniká náhodně během života. Může za to věk, životní styl, prostředí, hormonální vlivy, kouření, alkohol, nadváha nebo smůla v dělení buněk.
Odborné zdroje uvádějí, že jen menší část všech nádorů, často zhruba 5–10 %, souvisí s konkrétní zděděnou genetickou změnou, třeba v genech BRCA1, BRCA2 nebo v genech spojených s Lynchovým syndromem.
To ale neznamená, že máš rodinnou zátěž hodit za hlavu. Právě naopak. Když se rakovina v rodině opakuje určitým způsobem, může to být signál, že nejde jen o nešťastnou náhodu.
Jedna rakovina v rodině většinou není důvod k panice
Rakovina je bohužel častá. Tak častá, že skoro každý má v rodině někoho, kdo ji měl. Jedna babička s rakovinou prsu v 78 letech ještě automaticky neznamená, že vám v rodině koluje genetická mutace. Stejně tak děda s rakovinou plic po čtyřiceti letech kouření není typický příklad dědičné rakoviny.
Důležité není jen kolik lidí rakovinu mělo. Důležité je také kdo, v jakém věku, jaký typ nádoru a na které straně rodiny.
American Cancer Society doporučuje dívat se zvlášť na máminu a tátovu větev. Dvě rakoviny na jedné straně rodiny mohou být významnější než dvě rakoviny rozhozené náhodně mezi nepříbuzné větve. Zároveň jsou důležitější blízcí příbuzní – rodiče, sourozenci, děti – než vzdálení bratranci a pratety.
Kdy už zpozornět?
Když se u vás v rodině objevuje stejný nebo příbuzný typ rakoviny opakovaně, měla bys zpozornět. Třeba rakovina prsu a vaječníků, rakovina tlustého střeva a dělohy, rakovina slinivky, prostaty nebo prsu u muže. Tyhle kombinace mohou někdy ukazovat na dědičný nádorový syndrom.
Další varovný signál je nízký věk. Rakovina diagnostikovaná před padesátkou by měla být vždycky důvodem ke zpozornění. Neznamená hned mutaci. Znamená, že stojí za to se zeptat.
Pozor také na situaci, kdy měl jeden člověk dva různé nádory, například rakovinu prsu a vaječníků, nebo rakovinu tlustého střeva a dělohy. Stejně tak když se v rodině objevil vzácný nádor, například rakovina prsu u muže.
National Cancer Institute uvádí jako typické signály pro genetické vyšetření právě rakovinu v mladém věku, několik příbuzných se stejným typem nádoru nebo vzorce, které připomínají dědičný syndrom.
BRCA se může týkat i mužů
O BRCA1 a BRCA2 se často mluví hlavně ve spojení s rakovinou prsu. Jenže tyhle geny se netýkají jen prsou. Škodlivé změny v BRCA1 nebo BRCA2 zvyšují i riziko rakoviny vaječníků a mohou souviset také s rakovinou prostaty, slinivky nebo prsu u mužů. NCI uvádí, že více než 60 % žen se škodlivou změnou v BRCA1 nebo BRCA2 během života onemocní rakovinou prsu, v běžné populaci je celoživotní riziko přibližně 13 %.
Tohle číslo není věštba. Neříká, že určitě onemocníš. Říká, že tvoje riziko může být výrazně jiné než u kamarádky bez mutace. A když to víš, můžeš s tím něco dělat.
Genetika není rozsudek. Je to náskok
Hodně lidí se genetického testování bojí, protože mají pocit, že by se dozvěděli něco, co už nejde změnit. Jenže u dědičné dispozice k rakovině nejde o křišťálovou kouli. Jde o plán.
Když se zjistí zvýšené riziko, lékaři mohou doporučit častější kontroly, jiný typ sledování, magnetickou rezonanci, dřívější kolonoskopii, preventivní zákroky nebo testování dalších příbuzných. U některých syndromů se prevence a screening nastavují úplně jinak než u běžné populace.
A stejně tak je důležité uvědomit si, že negativní výsledek ti může přinést úlevu. Pokud je v rodině známá mutace a ty ji nemáš, tvoje riziko může být mnohem blíž běžné populaci. Proto se testování nemá dělat náhodně přes internet, ale ideálně přes genetickou ambulanci nebo lékaře, který umí vyhodnotit rodokmen.
Co si zjistit doma?
Nečekej, až bude „vhodná chvíle“. Zeptej se hned:
- Kdo měl rakovinu?
- Jakou přesně?
- Kolik mu bylo při diagnóze?
- Byla z máminy, nebo z tátovy strany?
- Měl někdo víc nádorů?
- Vyskytla se rakovina vaječníků, slinivky, střeva, dělohy, prostaty nebo prsu u muže?
Možná nedostaneš všechny odpovědi. Ale i neúplný seznam je lepší než nic. A pokud při tom zjistíš, že se u vás rakovina opakuje, neříkej si, že „to tak prostě máte“.
Právě proto má smysl zeptat se odborníka. Ne, až to někdy bude potřeba. Teď, dokud jsi zdravá.