Jak se připravit na operaci bez zbytečného stresu a s větším klidem? Psycholožka Zuzka Ježková absolvovala čtyři operace během roku a čtvrt. Třikrát kvůli rakovině prsu. Vyzkoušela si na vlastní kůži, co skutečně pomáhá tělu i psychice. V tomto článku vám ukáže, jak díky neurovědám zvládnout přípravu i samotný zákrok.
Když celý život pomáháte druhým zvládat úzkost, stres a nejistotu, jednoho dne zjistíte, že musíte vlastní metody prověřit v praxi. Psycholožka Zuzana Ježková si tím prošla hned čtyřikrát. Během jediného roku a čtvrt absolvovala operaci žlučníku a následně i operaci prsu, která se nakonec opakovala ještě dvakrát. Její zkušenosti jsou osobní, otevřené a zároveň vycházejí z toho, co víme o stresu a fungování mozku.
Příprava začíná týdny před zákrokem
Příprava je důležitá. A to tak, že podle Zuzky stres neklesá díky tomu, co uděláme v den operace, ale díky tomu, jak se k sobě chováme dlouho před ní. Sama si dobře uvědomuje, že když je člověk vyčerpaný, nepřispívá to ani regeneraci, ani pocitu bezpečí.
Proto se několik týdnů před operací vědomě zklidnila a dopřála svému tělu prostor na dobití. Spánek se stal prioritou, sedm hodin denně brala jako nezbytné minimum. Ubrala z povinností a obklopovala se lidmi, kteří ji spíše zklidňovali, než aby z ní vysávali energii.
"Trávila jsem proto hodně času s rodinou a v přírodě. Kontakt s druhými vyplavuje hormon oxytocin, který konkuruje stresovému kortizolu. Příroda má na naši nervovou soustavu blahodárný vliv. Zašla jsem si do sauny, abych nakopla protizánětlivé procesy (pozor, nejít hned před operací, protože sauna zároveň tělo unavuje)," radí Zuzka a dodává, že sauna se nedoporučuje při onkologické léčbě (ona sama saunu využívala před operací žlučníku).
Jak sama říká, nejvíce nervózní byla zhruba dva týdny před zákrokem. Paradoxně pár dní před ním už cítila klid. Je to přirozené, tělo si zvyká na představu změny a mozek reaguje na to, že už máte plán, zázemí i určité rituály, které vás drží nad vodou.
Motivace k uzdravení nevzniká sama od sebe
Součástí Zuzčiny přípravy na operaci bylo také dát doma vše "do pořádku". Věděla, že po zákroku nebude mít fyzickou sílu na běžné činnosti, a tak udělala velký úklid a vyprala celý koš prádla. Ještě důležitější však bylo, že si udělala pořádek i v hlavě – srovnala si myšlenky a vytvořila si potřebný duševní klid.
Zuzka se před zákrokem nesoustředila jen na organizaci domácnosti, ale také na vlastní duševní pořádek. "Zkontrolovala jsem stav své „pozůstalosti“. Je to soubor informací, co mají dělat moji blízcí, kdyby se mi něco stalo (včetně čísel účtů, pokynů k podnikání apod.). Jsou tam také dopisy na rozloučenou pro mé nejbližší. Tento balíček jsem vytvořila už několik let zpátky. Byl to tehdy velmi psychicky náročný proces, ale zároveň nesmírně důležitý," říká Zuzka.
Nebylo to proto, že by se bála o svůj život. Pomohlo jí to ale zvědomit si, jak moc se chce uzdravit. "Neměla jsem reálně strach, že operaci nepřežiju," říká. "Ale když jsem si to znovu přečetla, připomněla jsem si, že opravdu nechci, aby to v příštích desítkách let musel někdo z mých blízkých číst. A to mi dalo obrovskou motivaci pro plnění lékařských doporučení a vůli se uzdravit. A to považuji za zásadní."
Nemusíte mít vlastní "balíček poslední vůle". Stačí si připomenout, co je pro vás důležité a proč stojí za to se co nejdříve vrátit zpátky do života.
Humor a informace dobrou strategií přežití
Každá z nás má něco, co ji podrží, když jde do tuhého. U Zuzky to byla kombinace humoru a informovanosti. Vtipkovala, kde to situace dovolila, a pomáhalo jí to snížit napětí. Zároveň se chtěla co nejlépe připravit. A tak se ptala, hledala informace, a dokonce si pustila i video operace, která ji čekala. Ne každý to zvládne, ale pro ni bylo důležité vědět, co přesně bude následovat.
Laskavost jako strategie
Zuzka se rozhodla být během celého procesu vědomě laskavá – k sobě i k personálu. Nebrala to jako pózu, ale jako způsob, jak si usnadnit situaci. Zuzka říká: "Kde to šlo, házela jsem vtípky. Když mě sestřičky vezly na sál a nešla jim úplně zatočit postel, vtipkovala jsem o svých schopnostech parkování. Legraci jsem si dělala i z holení břicha a dalších věcí. Stejně tak jsem sdílela humorně laděné příběhy na sociálních sítích. Mně osobně prostě pomáhá vidět vtip v každodenních situacích."
Zuzka prostě věděla, že pokud je atmosféra kolem ní přátelská a klidná, odrazí se to i na jejím vlastním vnitřním nastavení. A zároveň, že když jsme vstřícní my, obvykle je vstřícné i okolí. Není to manipulace, ale obyčejná lidská vzájemnost.
Informace uklidňují
Další užitečnou věcí, kterou Zuzka doporučuje, jsou informace. Načerpat maximum kvalitních informací, abychom věděly, co nás čeká a co můžeme čekat my. "Pomáhá mi neznámé situace překonávat tím, že zjistím víc o tom, co můžu očekávat.
V nemocnici sami od sebe poskytovali méně informací, než bych si představovala, tak jsem se vytrvale doptávala. A abych měla info komplet, zkoukla jsem na youtube několik videozáznamů operace, která mě čekala. Ale chápu, že toto nemusí být pro každého," vysvětluje Zuzka.
Rituály, které dávají smysl
K nejzajímavějším částem Zuzčina příběhu patří rituály, které si vytvořila. Rozloučila se se svým žlučníkem, poděkovala svým prsům, a dokonce s kamarádkami uspořádala symbolickou rozlučku s nádorem.
Možná to někomu připadá zvláštní, ale takové rituály pomáhají tělu a nervovému systému uzavřít jednu etapu a připravit se na další. Jsou to tiché, jemné kroky, které dávají smysl přesně tak, jak to člověk v dané chvíli potřebuje.
"Pokud vám mají někde něco sešít, vyhladit, můžete si to představovat, jak to pak bude lépe fungovat a plynout. Věřím, se takové cílené přechody pomáhají připravit naše tělo na to, co se bude dít," doplňuje Zuzka.
Co můžete kontrolovat?
"Pokud máme pocit kontroly, výrazně to snižuje náš stres. Ale pokud se snažíme získat kontrolu nad něčím, co nejde, tak to naopak hladinu stresových hormonů zvedá k výšinám. Pojmenovala jsem si proto, co můžu a co nemůžu ovlivnit," říká Zuzka.
Sama si vědomě rozlišila, které části situace ovlivní a které nikoli: reakci na anestezii kontrolovat nemůže. Ani to, jaký den bude mít chirurg, který ji bude operovat.
Co ale ovlivnit může, je její vlastní postoj, komunikace, prostředí, které si vytvoří, nebo péče, o kterou si včas řekne. Toto jednoduché rozdělení jí pomohlo uvolnit napětí a přestat řešit to, co nešlo ovlivnit.
Pointa je podle Zuzky v tom, soustředit se na věci, které můžeme ovlivnit. A s těmi, co nemůžeme, se smířit.
"Zkuste si říct a opakovat nějakou hlášku, afirmaci, která vám pomůže to přijmout. "Je to, jak to je.", "Nějak to dopadne.", "Může to být tak nebo i jinak." Pokud se netrápíme očekáváními, které nemůžeme ovlivnit, výrazně to sníží náš stres.
Zuzka vzpomíná, jak jí tento přístup pomohl i při čekání na termín operace. "Pokud už půl roku čekáte na termín své operace, nic vás neděsí víc, než že těsně před ní dostanete opar, onemocníte nebo vám to nemocnice zruší. Soustředila jsem se na to, co můžu ovlivnit: jedla vitamíny, 10 dní před operací jsem přestala líbat manžela, dopřála si dostatek spánku apod. I tak jsem počítala s variantou, že to může i nemusí dopadnout. Pustit někdy kontrolu může být velmi osvobozující."
Těsně před operací: Co opravdu fungovalo
V den zákroku se Zuzka soustředila hlavně na to, aby zaměstnala svou mysl. Připravila si věci k nočnímu stolku.
"Po ránu jsem se připravila dle pokynů sestřiček (sprcha, převléct do anděla, svázat vlasy, …). Do nočního stolku jsem si nachystala vše, co jsem si představovala, že budu následujících 24 hodin potřebovat, abych to měla po ruce po operaci (telefon, sluchátka, nabíječka, powerbanka, jelení lůj, pití...). Pomáhá mi něco dělat, takže tyto přípravy mě příjemně zaměstnaly," vypráví Zuzka.
Nejvíce jí pomohly dechové techniky – kratší nádech a delší výdech, počítání nebo jednoduchý fyziologický vzdech. Právě dech je jedním z nejrychlejších způsobů, jak zklidnit nervový systém a přerušit rozběhnuté katastrofické scénáře.
Jak na to? Zuzka radí: "Můžete zkusit dýchat do čtverce, nebo jen prostě mít kratší nádech (počítat do 4) a delší výdech (počítat do 8). Když se soustředíte na dech a počítání, na nic jiného už moc myslet nemůžete… Hodně mi pomáhal fyziologický vzdech. Všechny tyto techniky najdete v mém kurzu Jak se zbavit stresu za 15 dní."
Jak pracovat s bolestí po operaci
Zuzka ví, že odvést pozornost někdy funguje, ale jindy je potřeba jiná cesta. Doporučuje proto bolest pozorovat. Všímat si, kde je nejsilnější, jak se mění a co dělá v kombinaci s počítáním nebo dechem. Tím, že bolest rozdělíte na menší části, přestane být jednolitým nepřítelem. Je to paradoxně velmi účinný způsob, jak dostat situaci zpět pod kontrolu. Někdy pomůže i srovnání s vlastní minulostí: "Císař byl horší, tohle zvládnu."
"Někdy to ale nepomáhá. Pak přichází na řadu práce s myslí. Podobně jako u emocí nebývá úplně prospěšné snažit se bolest potlačit nebo přetlačit. Můžete se zkusit soustředit na jiné prožitky v těle. Třeba na svůj dech. To ale třeba mně moc nepomáhalo, protože hluboké dýchání těsně po operaci spíš bolest způsobovalo," říká Zuzka a přichází s tipem:
Paradoxně v té chvíli může pomoci soustředit se na bolest:
- Kde ji cítím nejvíc?
- Je pořád stejná? Nebo se nějak mění?
- Když počítám do desíti, bolest se zmenšuje nebo zvětšuje?
- Když se snažím bolestivé místo jemně prodýchat, co se děje?
- Projevuje se bolest nějak fyzicky? (např. mám z toho husí kůži, potím se...)
Tím, že se soustředíme na další aspekty bolesti, pak vlastně méně vnímáme tu její negativní stránku. Navíc si mnohdy uvědomíme, že není pořád stejná a vzniká nám tak naděje, že bude brzy lépe.
Přijmout pomoc
Období po operaci není maraton o nejkratší čas rekonvalescence. Zuzka si proto vědomě dovolila zpomalit a přijmout pomoc. Její děti i partner převzali část povinností a ona si dovolila nebýt ta, která všechno drží pohromadě.
Věděla, že to není slabost. Je to strategie, která urychluje uzdravení a zároveň učí ostatní, že péče nemá být jen samozřejmostí žen:
"Já jsem se u obou operací rozhodla, že rekonvalescenci nevezmu jako závod, ve kterém všem ukážu, jak rychle jsem schopná se vrátit do sedla (což byl můj dřívější způsob řešení problémů). Ale jako příležitost, aby mi ostatní pomohli a museli se více zapojit do chodu domácnosti. Prostě si jednou za čas chci tu péči užít a při tom děti naučit novým odpovědnostem."
Co si z toho můžete vzít?
Zuzčina zkušenost ukazuje, že příprava na operaci nemusí být heroickým výkonem. Postavte na první místo spánek a snížení stresu. Buďte v přírodě, dovolte si blízkost, dotek a podporu lidí, se kterými je vám dobře.
Hledejte informace, pokud vám to pomáhá, nebo si naopak dovolte je filtrovat, pokud by vás zahltily. Vytvořte si rituály, které posílí vaši psychiku. Ujasněte si, co můžete kontrolovat. A nezapomínejte na dech, jedná se o jednoduchý, dostupný a neuvěřitelně účinný nástroj.
Operace je náročná, ale můžete se na ni připravit tak, aby byla snesitelná, zvládnutelná a v jistých chvílích možná i klidnější, než byste čekaly.
Poznámka: toto není medicínský návod, jak se připravit na operaci. Je to spíš takové nahlédnutí pod pokličku, jak aplikuje svoje znalosti psychologie Zuzka v takové životní situaci, aby jí bylo lépe.
Tento článek byl inspirován informacemi z https://psychologicketipy.cz/jak-se-pripravit-na-operaci-bez-stresu/
Foto: archiv Zuzky Ježkové