Když do rodiny vstoupí rakovina

Když do rodiny vstoupí onkologické onemocnění, otřese to celou rodinnou dynamikou. Jak se o sebe postarat?

„Diagnostikovali mi nádor. Mám BRCA mutaci. Čeká mě chemoterapie. Budu muset na operaci. Možná nebudu mít sílu starat se o děti. Bojím se, co bude. Jak se promění moje partnerství, rodina. Co jsem jim to udělala?“

Podobné myšlenky zažívá nejedna duše, která si vyslechla těžký ortel. Když vážná nemoc vstoupí do života, nikdy ale neovlivní jen toho, kdo ji nese na svých bedrech. Dotkne se všech jejích blízkých, možná i okolí. Promění vztahy, role a někdy i samotné základy toho, jak jsme spolu.

A právě pro tebe je tento článek – pro tebe, kdo jsi blízký někomu, kdo se potýká s onkologickou diagnózou. Možná je to tvá žena, tvůj muž, dcera či syn, sestra, bratr nebo kamarádka, která má BRCA mutaci a čeká ji léčba. 

Nemoc mění role. I ty tvoje

S nemocí přichází zmatek a šok. Často není ani čas chvíli  v klidu přemýšlet, všechno se musí začít řešit hned. A my se najednou ocitáme v rolích, které jsme si nevybrali: nonstop pečující, stále podpůrná, za všech okolností silná... Přitom uvnitř se sami často bojíme, tápeme, cítíme vinu nebo bezmoc. Ale to je naprosto v pořádku.

Možná máš pocit, že bys měl/a všechno zvládnout. Mít o všem maximální přehled, být psychickou oporou, řídit domácnost, pracovat, zachovat klid. Ale pravda je, že jsi taky člověk. A to, co prožíváš, není slabost. Je to normální reakce na nenormální situaci.

Jak se mění naše vztahy

Nemoc promění vztahy i partnerství. Někdy se z partnera stává ze dne na den nonstop pečující, jindy jeden z partnerů převezme většinu odpovědnosti za rodinu, děti, finance i domácnost. Intimita se může ztratit, priority se změní.

A přesto je pořád potřebné zůstat spolu, na čas jinak, ale spolu. Důležité je o všem mluvit, o tom, co se děje, nejen o lécích a kontrolách, ale i o emocích. I o těch, které se neříkají snadno – jako je vztek, únava nebo smutek.

Nezapomeň na sebe

Jedním z největších nebezpečí je, že se blízký nemocného "ztratí" – přetíží se, vyčerpá, přestane pečovat sám o sebe. Ale nemoc je maraton, ne sprint. Trvá měsíce. A ty budeš potřebovat sílu – nejen pro nemocného, ale i pro sebe.

Možná ti pomůže si to připomenout: i ty máš právo cítit se ztraceně. I ty můžeš říct, že už je toho moc. I ty potřebuješ podporu.

Co můžeš udělat?

• Mluv otevřeně – i o těžkých tématech. Konflikt nemusí být špatně, pokud ho zvládneme s respektem.

• Nepřeceňuj svou sílu – pečující, kteří se nakonec sami zhroutí, nikomu neprospějí. Postarej se nejdřív o sebe, teprve pak můžeš být oporou druhým.

• Hledej podporu a pomoc – u psychologa, přátel nebo třeba v podpůrných skupinách. Existují lidé, kteří rozumí tomu, čím procházíš, najdeš je v podpůrných skupinách.

• Neřeš za druhého – často stačí "jen být", naslouchat, obejmout. To samo o sobě je víc než dost.

Brožura pro tebe, kdo jsi blízký

Stáhni si bezplatnou brožuru „Podpora pro pečující a blízké onkologicky nemocných“, kterou připravila pacientská organizace VERONICA. Najdeš v ní konkrétní tipy, jak péči zvládat, jak se neztratit v roli pečujícího a jak pečovat i sám o sebe.

👉 Stáhnout brožuru – Podpora pro pečující a blízké onkologicky nemocných (PDF)