„Je to cesta k opětovnému nalezení sebelásky.“ Tatérka Mija o tetování prsou po operaci

Když žena projde léčbou rakoviny prsu, její tělo se změní. Někdy víc, než si dokázala představit. Jizvy, rekonstrukce prsou nebo ztráta bradavek jsou hlubokým zásahem do vnímání vlastní ženskosti. Tatérka Mija z Prahy se už řadu let věnuje citlivé práci s ženami po ablaci prsu. Tetování pro ni není jen ozdoba kůže, ale způsob, jak ženám pomoct uzavřít jednu náročnou kapitolu a znovu najít vztah k vlastnímu tělu. V rozhovoru se s námi podělila o své úplně první setkání se ženou po rakovině, o specifika tetování jizev i o momenty, kdy se stud mění v úlevu a radost.

Ano, bylo to na řeckém Samosu. Moje kamarádka Kleopatra mě o to poprosila. Samos je v podstatě můj druhý domov.

V té době byla Kleopatra asi 7 let po ablaci a následné rekonstrukci prsou (má silikonové implantáty), na prsou měla dvě dlouhé jizvy a další pod klíční kostí (v tomto místě jí zaváděli chemoterapii).

Domluvily jsme se, jaký zvolíme motiv a během mé další návštěvy jsme tetování realizovali. Zvolili jsme motiv lístečků a na klíční kosti jemnou květinu. Setkání s Kleopatrou bylo velmi milé, sdílela se mnou svůj příběh, který byl ale smutný.

Prozradíte nám víc?

Když jí bylo deset, zemřela jí maminka na rakovinu prsu. Jí samotné v 29 letech, týden po svatbě, diagnostikovali to samé. Jak ale Kleopatra říkala, byla velmi „lucky,“ že měla popsanou formu rakoviny a tím pádem měli doktoři přímou odpověď ve formě přesné chemoterapie.

Kleopatra všechno zvládla, měla to v sobě vyřešené. Když mi to vyprávěla, bylo by jí líto, ale ona mi ukázala, že lítost není na místě, protože všechno dopadlo, jak mělo. Kleopatra má nakonec i dceru.

To muselo být zajímavé setkání.

To ano. Zajímavé to pro mě bylo i tím, že jsem ji netetovala ve svém studiu, ale v kuchyni domku u pláže (ta kuchyň pro mě byla symbolická – když jsem začínala tetovat, tak jsem tetovala také doma v kuchyni, jen ne na Samosu, ale na Smíchově). Byl to pro mě vlastně takový návrat ke kořenům. A tím to celé začalo. Kleopatřino tetování mi zabralo asi čtyři hodiny.

Tehdy jsem ještě ani nestihla zveřejnit fotky a už se mi ozvala jedna paní z Prahy. Po zveřejnění fotek se začaly hlásit a informovat další ženy.

Jsem ráda, že to byl takový impulz k detabuizování tohoto tématu a že tetování může mít i větší smysl, než že poslouží „jen“ jako ozdoba. To mě naplňuje.

A jaké motivy chtějí ženy vytetovat na prsa nejčastěji?

Nejčastěji si přejí kombinaci – imitaci dvorců a bradavek a nějakého florálního motivu k tomu (květiny, listy apod.). Na druhém místě jsou pak čistě prsní dvorce a bradavky. Nejméně ženy volí jen tetování bez bradavek.

U rekonstruovaného prsu asi musíte pracovat s pigmentem jinak, že?

Velmi záleží na tom, jaké jizvy jsou. Někdo má opravdu „hezké“ (jsou vlastně jen vidět – nejsou plastické a kůže je hladká), někdo měl náročnější průběh hojení.

Měla jsem například jednu klientku, která měla tři reoperace a hojení bylo ve všech případech velmi složité – rány se nemohly zahojit až tři měsíce a neustále jí praskaly stehy.

V takovém případě vzniknou často „velké“ jizvy i takové „kožní převisy“. Tam se pak v podstatě pracuje s vizuálním efektem jizvy v kontextu celku.

Využiju ji například jako součást motivu – jako stonek květiny a netetuji přímo do ní – buď tam linku neudělám vůbec, protože je tam černý stín, nebo linku přeruším před jizvou a pokračuju zase až za ní, abych jizvu inkoustem nezvýraznila.

Koukám, že tetování operované kůže má svá specifika.

Na jizvy se musí opatrně – obzvlášť pokud jsou jizvy keloidní (pozn. red.: patologicky ztluštělá, vyvýšená a tuhá jizva). To má potom má inkoust tendenci se rozpíjet. Musí se s ním tedy pracovat jemně.

Po jaké době vůbec můžete jizvy tetovat?

Nejdůležitější věc je, že jizvy musí být zahojené. To zabere nejméně 1,5 až 2 roky. Pozná se to tak, že jizva je úplně bílá.

Může se zdát, že jsou jizvy zhojené třeba už za půl roku, ale není to pravda – na povrchu sice jsou, ale jakmile se do takové jizvy zaboří jehlička, tak se jizva znovu ozve a má silnou reakci – okamžitě nateče, ale silně zčervená a je tam riziko rozpití inkoustu. Takže úplné vyhojení je základ.

Takže poznáte, že už je kůže připravená na tetování a nehrozí komplikace?

Ano, to se poznat dá. Jizvu prozradí její barva, pokud je jizva zahojená, tak je skutečně bílá, tak jak to známe z jiných jizev, které na těle máme. Pak ji lze také zmáčknout mezi prsty, pokud cítíte, že je plastická, tak ještě nejsou dohojené spodní vrstvy.

Jak dlouho takové tetování bradavky vydrží? Je potřeba ho obnovovat?

Potřeba to není, chová se stejně jako běžné tetování. Natetuje se, a pokud za měsíc nebo dva nějaká jeho část zbledne, tak klientka přijde na korekci a pak už není třeba do tetování bradavek nijak zasahovat. Takto se chová i klasický inkoust. Jeho rekonstrukce v čase není nutná.

Já osobně bych se bála, zda tetování rekonstruovaného prsu náhodou nebolí víc než běžné tetování.

Hrudník obecně sice patří k bolestivějším partiím, ale u jizev je tomu právě naopak. V místě, kde jsou, byla přerušená inervace, která se často už nevrátí, takže jizvy jsou paradoxně méně citlivé než nepoškozená kůže. Zatím to všechny klientky vydržely bez problémů, eventuálně je možné použít krém s lidocainem, který pokožku umrtví.

Pro spoustu žen musí být takové tetování skutečnou pomocí a úlevou. Přesto mě napadá, zda jsou nějaké případy, kdy byste ženě tetování nedoporučila?

Pouze pokud by tomu bránil její psychický stav nebo nějaká jiná nemoc, třeba silná cukrovka. Silní cukrovkáři totiž mají špatné hojení. Většinou sami ví, že tetování by pro ně bylo rizikové.

Jinak jsem měla vždy velmi krásnou a pozitivní zkušenost. Klientky mi sdílí především to, že se přestaly stydět. Jedna se mi svěřila se svými pocity a říkala, že měla pocit, že zjizvení každý musí vidět, i když je oblečená. Velmi silně pociťovala ztrátu ženskosti a necítila se komfortně ani v intimním životě se svým partnerem.

Po dokončení tetování měla velkou radost a několikrát mi pak psala, že měla pocit, že by chtěla prsa všem znovu ukazovat, změnilo to i její šatník, ale hlavně pocity.

Myslím, že to nejdůležitější je, že je to cesta k opětovnému nalezení sebelásky a změny vnitřního hlasu – toho kritika, který se neustále ozývá. Když se mnou mé klientky sdílí tyto příběhy, přenáší svou radost i na mě.

Co by měla žena vědět před první návštěvou?

Asi jen, že jizva musí být pořádně zhojená, jinak nepotřebuje vědět nic. Samozřejmě všem jakoukoliv otázku ráda předem zodpovím.

Pokud klientka nemá vůbec žádnou představu, jaký motiv by chtěla zvolit, tak se k tomu společně dostaneme tím, že si jednoduše ukazujeme nebo posíláme nějaké varianty a nakonec vždy každé něco padne.

Ideálnější samozřejmě je tetovat v jiných měsících než v létě, kdy je venku 30 stupňů, protože je fajn pokožku zhruba týden nevystavovat intenzivnímu slunci ani soláriu.

Jak se má žena o tetování starat po zákroku?

Péče o tetování bradavek je stejná jako při klasickém tetování. Důležitá je čistota a suché prostředí, takže si nedávat žádné vany, sauny, bazény (krátká sprcha je v pořádku, to se stroupky nestihnou „rozmočit“).

Důležité je mazat pokožku dvakrát denně Bepanthenem plus. Ale někdo se nemusí mazat vůbec. Kůže se tak či tak zahojí cca za týden až 10 dní.

Tetování je v druhé vrstvě kůže, tzn. velmi málo hluboko a je to srovnatelné s běžným poškozením pokožky, třeba jako když se škrábnete, proto se hojí takhle bezproblémově.

Mijo, jak dlouho už tetujete? Co vás k tomu přivedlo?

Tetuju už 16 let a mám svoji práci víc a víc ráda. Samozřejmě že při práci s lidmi je nejlepší, když se člověk ubírá směrem, který ho skutečně baví a má mu co nabídnout. To platí i pro umění.

Musí vás to prostě bavit, jinak by se z toho stala rutina a člověk by měl tendenci vyhořet.

Jak jste se pak k tetování dostala?

K tetování mě asi přivedlo rodinné zázemí. Pocházím z umělecké rodiny, můj táta byl akademický malíř, mamka má oděvní průmyslovku a společně vedli dlouhé roky kurzy pro děti. Bráchové jsou filmaři. Takže pro mě je umělecké prostředí domovem. Vždycky se u nás tvořilo, ať už se dřevem, z papíru nebo keramiky.

To, že se stanu tatérkou, jsem nevěděla, asi to byl prostě osud. Když to hodnotím zpětně, tak vidím všechny ty cestičky, které mě k tomu vedly.

Na vysoké jsem odjela na rok do Sydney, pak jsem se vracela na státnice a ze Sydney jsem přijela s nápadem na své vlastní tetování, které si nechám udělat a které pro mě neslo to rozhodnutí, že se začnu věnovat něčemu uměleckému, i když zatím nevím čemu...

Vlastně to bylo právě tohle tetování, které mě tak fascinovalo. Ten proces, to, jak tetování vzniká, co mu předchází, práce s tělem a kérky, to všechno se mi prostě vždycky líbilo, tak jsem se rozhodla to zkusit.

Může podle vás tetování fungovat jako určitá forma terapie?

To rozhodně. My jsme ti, kteří máme tu moc změnit vlastní způsob myšlení i své emoce a to, jak sami na sebe mluvíme. Ráda s klientkami pracuji i tímto způsobem.

Na začátku sezení děláme meditaci a rituál se záměrem, kde má klientka prostor nadefinovat si sama pro sebe, co by chtěla, aby jí tetování přineslo (to nesdílíme, nechám klientku chvíli samu se sebou, aby si to prostě řekla).

Ta nabídka je v tom, že si prostě mohou změnit negativní energii, emoce, stud, strach nebo ztrátu ženskosti a nashromážděný stres, které jim onemocnění přineslo, na něco pozitivního.

Tím, že se prsa skutečně vizuálně hodně promění, v sobě mohou ženy nalézt znovu klid a lásku ke svému tělu, lehkost a radost.

Je to samozřejmě jen nabídka a možnost, jak se sebou pracovat, ale mé klientky to mají rády a přesně něco takového si z tetování chtějí také odnést.

Pro mě je to terapie také. Jsou to setkání se zajímavými ženami, které jsou velmi odvážné a silné, i když si to o sobě samy nemyslí. A sezení jsou velmi milá.

Co když žena bojuje se studem a bojí se kvůli němu přijít. Co byste jí poradila?

Snažím se toto téma detabuizovat a podpořit ho bezpečným prostředím. Sdílím na sítích tato tetování a někdy i příběhy (vše se svolením klientek). Všechny klientky, které nám daly povolení ke sdílení, měly stejný záměr – aby se příběh a jeho řešení dostal k co nejvíce ženám, které jsou ve stejné situaci.

Najdou u vás klientky i "něco navíc"?

Budu citovat jednu svoji klientku: „Prohledala jsem celý internet, ale nikde jsem nemohla najít fotky, když se to nepovede.“ Proto sdílím všechny fotografie, klientek, které mají dokonalé implantáty a jen malou jizvičku přes, i ty, kde jsou hluboké jizvy a každé prso je jiné.

Myslím, že právě tyhle obrázky mají velkou hodnotu a jsou pravdivé v tom, jak se s jizvami dá pracovat i v případech, kdy celkový výsledek prostě není dokonalý.

Velmi dbám na prostředí, aby bylo bezpečné a přátelské. Předem připravuju návrhy (na iPadu „naklíčuju“ návrh na fotku prsou, aby klientka viděla, jak tetování bude vypadat) a samozřejmě je možná i konzultace předem, abychom mohly navázat osobní kontakt. Někdo to preferuje, pro někoho to není nutné. Je to na každé klientce.

Jinak v místnosti jsme jen my dvě za zavřenými dveřmi, takže se studem si poradíme. Musím říct, že to mé klientky krásně zvládají.

Rozhovor s Mijou vedla naše báječná kolegyně Simča Vlčková

Foto: archiv Miji