Čeká mě preventivní operace vaječníků a dělohy, jaké to bude?

Přesně tahle otázka mi dělala jámu v hlavě, když jsem se dozvěděla, že možnost, jak snížit riziko propuknutí nádorů existuje. A kromě odpovědi na ni jsem také hledala příběhy (zejména šťastných) žen, které je mají za sebou.

Pamatuji si to úplně přesně: večer toho dne, kdy mi genetice oznámili, že mám BRCA2 mutaci, sedím u počítače a neustále googlím dvě slova „nejlepší prevence“.

Samozřejmě jsem se dostala pouze k mnoha protichůdným doporučením a názorům, nakonec jsem ale poprosila svého gynekologa doktora Wernera, aby mi vysvětlil všechna pro i proti mnou zvažujících řešení: dlouhodobý screening bez preventivních operací, ale i podstoupení těchto operací.

Velmi mi pomohla i pacientská organizace Veronica. Zásadními pro mě byly i názory profesora Michala Zikána, přednosty Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a FNB.

Řekla jsem ANO

Ideální variantou pro mě osobně nakonec bylo podstoupit preventivní operace. Tedy odebrání vaječníků a dělohy, a následně preventivní mastektomii. „Proč si necháš brát i dělohu? To teď není úplně nutný, ne?“ ptala se mě kamarádka. Nebylo, ale v mém případě, kdy mi táhlo na 40 let, mámy tří dětí, smysl to dávalo.

Nechtěla jsem totiž podstupovat dvě operace zvlášť, tedy nejdříve vyjmutí vaječníků a za pár let dělohy. A protože i děloha je v případě BRCA mutací riziková, šla jsem do obou naráz.

„Nejdříve doporučuji operaci vaječníků a dělohy,“ řekl mi pan doktor a vysvětlil mi, že riziko nádoru vaječníků je oproti prsům sice menší, ale zato mají mnohem horší prognózu.

Nádory v ženských orgánech lze velmi těžko najít, a většinou se tak stane ve chvíli, kdy už se nedá nic moc dělat. „Nádor může mít i jen mikroskopickou podobu, a už se v břiše může šířit. Je to nádor, který je obtížně detekovatelný a my dosud nemáme spolehlivý nástroj, kterým bychom ho našli v časných stádiích. A bohužel ani v časných stádiích nemá takový nádor úplně dobrou prognózu,“ dodává profesor Zikán.

Hysterektomie a ooforektomie

Gynekologický operační zákrok zvaný hysterektomie (odstranění dělohy) a ooforektomie (odstranění vaječníků) jsem tedy podstoupila při jedné operaci. Příjmu do nemocnice předcházelo předoperační vyšetření a také neustálé obhajování mého rozhodnutí před různými lékaři, jejichž rukama jsem mezitím prošla.

Chápu, že potřebovali slyšet ujištění, že jsem se k tomuto radikálnímu kroku rozhodla dobrovolně a po zvážení všech důsledků, ale já jsem tehdy taky něco potřebovala. Víc důvěry, víc klidu, víc pochopení, vždyť tohle bylo tak zásadní rozhodnutí, a tak náročné období! 

A tak jsem byla přijata na gynekologické oddělení, a prošla komplexní přípravou před zákrokem: přes očistu projímadlem (mimochodem, připravte se na „nekonečné běhání“), dietu, přes ultrazvuk a vyšetření pohmatem, až po instrukci správného nasazení kompresních, anti-embolických punčoch (hned ráno, ještě na posteli, než spustím nohy na zem).

Byla jsem poučena o tom, že po zákroku musím dodržet 6nedělí, ležet, rozhodně nic nenosit, netahat a nezvedat (při propuštění jsem chápala všechny kufříky na kolečkách mých spoluležících kolegyň). Ještě, než mě odvedli na sál, udělala jsem si takový malý děkovný a loučící rituál, kdy jsem oběma orgánům poděkovala za všechno, co pro mě v průběhu života udělaly, a vědomě je pustila, nechala je jít.

Jak probíhá odstranění dělohy a co od zákroku čekat?

Samotné odstranění dělohy může proběhnout několika různými způsoby, vždy záleží na důvodu zákroku, zdravotním stavu a zvoleném postupu:

• Řezem přes břicho (abdominálně) – buď podélný, nebo příčný řez, podle typu onemocnění. Děloha je uvolněna od okolních struktur a odstraněna. Po zákroku se někdy zavádí krátkodobá drenáž, jizva se většinou zhojí do týdne.
• Přes pochvu (vaginálně) – zákrok je méně invazivní, děloha je odstraněna pochvou. Po zákroku se může objevit lehký výtok s příměsí krve, který odezní v řádu týdnů.
• Laparoskopicky – pomocí několika drobných vpichů do břicha, kam se zavede kamera a nástroje. Děloha se poté odstraní pochvou. Výhodou je kratší rekonvalescence.
• V některých případech se zároveň odstraňují i vaječníky a vejcovody, případně spádové lymfatické uzliny – zejména u zhoubných nálezů. Tyto operace jsou náročnější a mohou s sebou nést vyšší riziko komplikací, včetně obtíží s močením či otoků dolních končetin.

Na co se po operaci připravit?

Bezprostředně po zákroku se může objevit ztížené močení, zpomalená činnost střev (tu je třeba poctivě vychodit blouděním po nemocničních chodbách sem tam), otok v místě rány, případně potřeba krevní transfúze. Žena po hysterektomii již nemůže otěhotnět a nemá menstruační krvácení. Pokud byly odstraněny i vaječníky, je nutné počítat s úbytkem ženských hormonů – ten lze řešit hormonální substitucí.

Možné komplikace (vzácné, ale je dobré o nich vědět) jsou zejména poranění močových cest, cév nebo střev, infekce a nutnost antibiotik, neprůchodnost střev (ileus), žilní trombóza nebo embolie, nedokonalé hojení jizvy (to lze v případě potřeby řešit plasticky).

Po operaci

V mém případě byla provedena laparoskopická operace, v podbřišku mi tedy zůstalo jen několik jizviček (které ani ve dvoudílných v plavkách nejsou vidět). Bolest mi tlumily léky, o které jsem si řekla i po přechodu z JIPky na normální pokoj (po 24 hodinách).

Bylo zapotřebí opatrně vstávat z postele i uléhat, dostatečně chodit, pít, a zároveň nic těžšího nenosit. Po 2 dalších dnech mě propustili. Bolest jsem cítila jen trochu, na doma mi byly doporučeny léky tlumící bolest a odpočinek. Když jsem z nemocnice odcházela, připadala jsem si jako po porodu (i cesta autem domů byla stejně „citlivá“ na kamínky a díry). Jenže tentokrát jsem si nic neodnášela, tentokrát jsem naopak v nemocnici něco nechala.

Celkové hojení probíhalo dobře, první týden byl těžký, nebudu lhát. Ale po týdnu se jako mávnutím kouzelného proutku začalo vše rychle lepšit a brzy jsem byla úplně v pohodě. Radost ale brzy vystřídaly vtíravé myšlenky, které podle mě souvisely s hormonální bouří a nově příchozí – menopauzou.

Rovnýma nohama do menopauzy

Vyjmutím ženských orgánů jsem byl rázem zařazena do sekce „menopauzek“ a pochopila, co to znamená: návaly horka i zimy, návaly pocení, za noc 2-3 totálně promočené noční košile a prostěradlo, únava, trudné myšlenky, nechuť cokoliv dělat, plačtivost, nespavost.

Tohle období trvalo zhruba 3 měsíce, postupným nasazením hormonální substituce – estrogenu (Livialu), se brzy situace zlepšila. Po pár měsících jsem se cítila dobře, ale mělo to dva háčky: přibírání na váze a libido na bodu mrazu. Tohle však dokázala změnit výměna estrogenového přípravku, kdy jsem dostala předepsaný Estrofem, který mám dodnes. Je prý vždy nutné u každé ženy individuálně vyzkoušet, co jí bude sedět.

Tabletka nebo přičichnutí?

V BRCA centru na Bulovce mi paní doktorka Konířová vysvětlila, že se šetrné hormonální substituce nemusím jako BRCA+ obávat. Vysvětlila mi, proč je naopak důležité tělu estrogen dodávat, a navrhla několik forem užití. Já si vybrala klasické tabletky (jedna ráno po snídani), ale mojí sestře Kačce zase vyhovuje stříknutí spreje na ruku. Jsou mnohé způsoby užívání estrogenových preparátů:

• Tablety: Klasická forma estrogenů, která se užívá denně nebo podle pokynů lékaře.
• Náplasti: Nalepují se na kůži a postupně uvolňují hormony do těla.
• Gely a spreje: Aplikují se na kůži, například gel Oestrogel nebo sprej Lenzetto.
• Injekce: Umožňují dosáhnout vyšších hladin estrogenů a mohou být používány při nízkých reakcích na tabletovou formu.
• Vaginální přípravky: Krémy, čípky nebo tablety pro lokální léčbu nepříjemných pocitů v oblasti genitálií.

A každá žena si zvolí sama, co je pro ni nejlepší.

Jsem ještě vůbec žena? Ano!

Nyní jsem dva roky po zákroku. A musím říct, že jsem šťastná a spokojená. Cítím se skvěle, v mnohém ještě lépe než před menopauzou (zmizela bolestivá menstruace, PMS výkyvy, bolesti zad atd.).

Hlava mě po hormonální turbulenci vrátila k sobě samé a já si teď užívám a vážím času pro sebe, objevuji koníčky, které jsem vždy odsouvala a bála se je zkusit... Jako by mi vzrostlo sebe-vědomí, jako bych až teď věděla, že tohle období je o mně.

Prošla jsem si fází, kdy jsem pochybovala, zda jsem ještě vůbec žena, zda budu manželovi „stačit“, zda už nejsem míň, když už nemůžu mít děti. Musela jsem si to zpracovat na terapiích a také mi moc pomohly Bachovy kapky. Ale stálo to za to. Nikdy dříve jsem se necítila více ženou než teď.